Je to už téměř dva roky, co jsme s rodinou Vukových podnikli první velkou cestu po Evropě. A i když od návratu z toho úžasného dobrodružství uplynulo teprve 15 měsíců, už se těším na další výlet do zahraničí. Během té první cesty jsme navštívili více než deset zemí po celé Evropě, a to letadlem, vlakem, autem (a dokonce i na kole), a já jsem zjistil, že se mi změnilo chápání světa. Ačkoli je rozmanitost v každé zemi ohromující a krásná, uvědomil jsem si, že nás jako lidi spojuje více věcí, než kolik nás rozděluje.

A tak jsme tu. Se čtyřmi dětmi, au pair z Nizozemska a Kanady a dvěma rodiči, kteří se těší, že jsou zase venku z domu!

Londýn je první zastávkou na naší cestě a dnes ráno píšu právě z londýnské čtvrti Islington. Jak se dalo očekávat, město i náš špatně vytápěný byt prostupuje neustálý déšť a chlad. Jak řekl komik Groucho Marx: „Odjíždím, protože je příliš hezké počasí. Nesnáším Londýn, když neprší.“

Díky neuvěřitelně dostupným vstupenkám do divadla (a tomu, že Ticketmaster si neúčtuje 50% přirážku!) jsem prožila divadelní umění způsobem, jaký jsem dosud nezažila. Jihoafrický balet, divadelní inscenace „Prokleté dítě“ od J. K. Rowlingové (úžasné!) a Rosmersholm (premiéra ve West Endu) obohatily náš kulturní program v uplynulém týdnu. A díky návštěvám Britského muzea, hradu Windsor, Toweru a Přírodovědného muzea si i děti přišly na své (nemluvě o kilometrech a kilometrech chůze!).

Zahájili jsme druhé dobrodružství v rámci „worldschoolingu“ našich dětí. S učebním plánem Charlotte Masonové, který u dvou starších dětí klade velký důraz na čtení, společně intenzivně poznáváme místní kulturu. Během návštěvy Britského muzea měly děti za úkol najít africkou masku, mumii, zlatý vůz, ninju a Rosettskou desku. Přes četné stížnosti tříletého Ardena, že je unavený (a přes jeho zdřímnutí na podlaze!), to zvládli. Když během tříhodinové expedice po muzeu opakovali, co se o jednotlivých exponátech naučili, Arden hlasitě zvolal: „MUMIE!“